Něco z historie a technologie.

V roce 1887 sklář Müller z Wiesbadenu vytvořil skleněnou čočku sklerálního typu pro nemocného, u kterého byla odstraněna víčka, pro ochranu oka před osycháním. Tento nemocný ji používal po dobu 20 let. Termín kontaktní čočka () poprvé použil Adolf Eugen Fick (1888) z Zürichu a na základě odlitku rohovky navrhl v roce 1888 sklerální kontaktní čočku, která byla vyrobena závodem Zeiss Optical Works v Jeně.

Ve stejném roce pařížský oftalmolog Jean Baptista Eugen Kalt vytvořil rohovkovou skleněnou čočku, která byla těžká, a proto se špatně centrovala na oku. V roce 1928 v závodech Zeiss navrhly zkušební set kontaktních čoček s různou optickou mohutností a čočky se mohly objednávat podle předem zadaných parametrů. Josef Dallos, maďarský lékař rozvinul metodu Czapodyho a zavedl metodu snímání otisků živých očí, takže kontaktní čočky mohly být zhotovovány individuálně s větší přesností podle zakřivení rohovky.

Obecné informace ke kontaktním čočkám

Aplikujeme kontaktní čočky na všechny oční vady: krátkozrakost (myopie), dalekozrakost (hypermetropie) i pro vysoké hodnoty astigmatismu. K dispozici jsou progresivní kontaktní čočky, barevné čočky a další typy. Provádíme měření zakřivení rohovky a topografii rohovky.

Postup aplikace u nás:

  • aplikace kontaktních čoček
  • prohlídka předního segmentu oka štěrbinovou lampou
  • zkouška – projití (čas potřebný k usazení kontaktních čoček – cca 30 minut)
  • měření ostrosti a kontrola posazení kontaktních čoček štěrbinovou lampou

Rozdělení čoček podle typu.

Používáme pouze měkké kontaktní čočky

  • hydrogelové
  • silikon-hydrogelové
  • hybridní (střed jsou RGP čočky, okraj je měkký) – tyto se používají málo

Od roku 1999 jsou některé druhy silikon-hydrogelových kontaktních čoček s vysokou propustností pro kyslík schváleny pro prodloužené nošení, tedy pro nošení i přes noc, pro delší než denní. Tento režim nošení se nedoporučuje, protože při dlouhodobém nošení je vyšší riziko komplikací.

VÝHODY MĚKKÝCH KONTAKTNÍCH ČOČEK

Výhodou měkkých kontaktních čoček je hlavně pohodlné nošení, snadná aplikace a příznivá cena.

NEVÝHODY MĚKKÝCH KONTAKTNÍCH ČOČEK
Měkké kontaktní čočky jsou z „náchylnějšího“ materiálu, který se nošením rychle zanáší. Je třeba je pravidelně měnit, protože se na nich tvoří lipidové, bílkovinné a další usazeniny ze slzného filmu.

Rozdělení čoček podle délky použití

Každý model kontaktních čoček je určen pro určitý režim nošení, tzn. po jak dlouhou dobu může být čočka v kuse nasazena na oku.

DENNÍ REŽIM NOŠENÍ
Čočka by měla být na oku nasazena max. 16 hodin denně (u některých modelů je tato doba vzhledem k nízké propustnosti pro kyslík omezena i na 10 hodin).

REŽIM PRODLOUŽENÉHO NOŠENÍ
Prodlouženého nošení je povoleno u některých kontaktních čoček, které se nosí v denním režimu a mají vysokou propustnost pro kyslík.

KONTINUÁLNÍ NOŠENÍ
Kontaktní čočky pro kontinuální nošení je možné nosit přes den i noc celou dobu jejich použitelnosti (např. měsíční 30 dní a nocí nepřetržitě). Toto nošení by určitě mělo být schváleno očním odborníkem, nevyhovuje každému oku.

UV a jeho vliv na oči.

Všichni jsme slyšeli o tom, jaké poškození může způsobit slunce naší kůži. Ale co náš zrak? Je stejně důležité, abychom naše oči chránili před poškozením z vystavení nadměrnému množství ultrafialového (UV) záření.

Je klinicky prokázáno, že dlouhodobé vystavení nechráněných očí slunečnímu záření může poškodit povrch oka a jeho vnitřní struktury. Tyto negativní účinky se navíc v čase kumulují. Čím déle jsou v průběhu života vaše oči vystaveny UV záření, tím větší je riziko vzniku očních onemocnění.

Naše těla mají schopnost regenerace poškozených buněk. Oční čočka je však výjimkou, nikdy není možné ji regenerovat přirozenou cestou. Kvůli tomu mohou časem vzniknout zdravotní následky v důsledku postupného hromadění poškození proteinů v oční čočce. Typickým příkladem takového poškození oka je katarakta, nebo také šedý zákal. A toto poškození je často způsobeno UV zářením.